Vybaluji raději, než balím: Kufrová filozofie každého cestovatele

Balení kufru – ta nevyhnutelná část každé cesty. Někteří ho zvládají s lehkostí baletky na jevišti, jiní se u toho potí víc než maratonec v cílové rovince. Patřím k těm, kteří raději vybalují než balí. Proč? Protože balení je závazek. Je to odpovědnost. A co hůř, je to rozhodování.

Kufrové dilema aneb co vzít a co nechat

Balení kufru je jako šachová partie. Musíte přemýšlet několik tahů dopředu. „Co když bude pršet? Co když půjdu na večeři do luxusní restaurace? Co když se ocitnu v situaci, kdy budu muset…“ (doplňte si libovolný scénář, který se nikdy nestane).

Výsledkem je kufr plný věcí, které nikdy nevyužijete, ale které vás při návratu budou vyčítavě sledovat z jeho dna.
Manžel vždy řekne: „Co nebudeme mít, to si koupíme“. Ale mě se nechce o dovolené, chodit po obchodě a shánět třeba bundu.

Mistrovství minimalismu (které nikdy nezvládnu)

Ano, jsou lidé, kteří si sbalí jen tři věci a vypadají skvěle na všech fotkách. Já ne. Každý pokus o minimalistické balení končí uprostřed pokoje, kde v panice cpu do kufru páté tričko, protože „co když se mi zrovna bude hodit?“ Minimalismus v balení je věc, které ani nechci dosáhnout, já jsem zkrátka ráda připravená na vše.

Vybalování je pohoda

Zato vybalování? To je jiná! Rozepnout kufr a nechat všechny věci zase splynout s mým domovem – to je ten pravý moment spokojenosti. Kufr položím k pračce a průběžně peru. Místo pobíhání z místnosti do místnosti, ve snaze vše si zabalit, už jen pohoda při vybalování.

V tu chvíli kdy jsem v klidu a nejsem ve stresu z balení dostanu skvělý nápad! Sepíšu si seznam všech věcí co mám v kufru ( a které tam nejsou zbytečně). Ten pak používám při všech dalších přípravách na dovolenou. Já jsem hlava! Teď už nemusím to balení tak prožívat a můžu si ho vlastně užít.