Podzimní usebrání: návrat k sobě

Podzim mě vždycky nutí k zamyšlení. Měsíc říjen bývá takový přechod. Léto definitivně končí a zima sice ještě není, ale už se blíží. Předvánoční shon ještě nezačal, a tak se můžeme „usebrat“ (jiný termín mě nenapadl a tento mi stále padal na mysl) a jít si přemýšlet do přírody.

Pomalé výlety, které léčí duši

Podzimní výlety vám mohou dát víc než ty letní. Pokud ovšem nejste závislí na tom, že musí být teplo a čas léta, protože vím ze své zkušenosti, že spousta lidí je zvyklá jezdit na výlety jen v čase dovolených – a to je velká škoda. Takový podzimní výlet vám pomůže vrátit se více k sobě.

Jak zpomalit a zůstat v přítomném okamžiku

Podzim k tomu přímo vybízí. Není třeba dělat velké změny, spíš si dovolit být pomalejší, tišší, všímavější. Tady je několik drobných zastavení, která mohou pomoci vrátit se k sobě:

1. Vyjdětemi si sami na procházku.
   Bez hudby, bez cíle, jen vnímejte zvuky listí, kroky, vítr. Když se myšlenky rozběhnou, vraťte se zpět k dechu nebo ke zvuku přírody.
2. Zastavte se u detailu.
   Zkuste se na chvíli dívat jen na jednu věc – list, kapku rosy, světlo na hladině. Vnímejte, jak se mění, jak se odráží. To je mindfulness v nejčistší podobě.
3. Neděle bez plánu.
   Vyhraďte si den, kdy nebudete mít žádný program. Nechte den plynout a sledujte, kam vás zavede. Zjistíte, že i nuda může být léčivá.
4. Dech jako kotva.
   Kdykoli se vám v hlavě začne honit příliš myšlenek, zastavte se a třikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Vnímejte, jak dech zpomaluje tělo i mysl.
5. Malé poděkování.
   Každý večer si v duchu poděkujte za tři věci, které vám den přinesl – klid, vůni, rozhovor. Vděčnost pomáhá zakořenit přítomný okamžik.
6. Pusťte jednu věc.
   Zeptejte se sami sebe, co už vám v životě neslouží – myšlenka, návyk, závazek – a zkuste ji pomalu uvolnit, tak jako strom pouští list.

Jak využít podzimní přírodu pro klid a ztišení

1. Vnímej barvy jako terapii.
   Každý odstín listí může být jako malá meditace – zastav se, rozhlédni se a vnímej, co s tebou jednotlivé barvy dělají.
2. Procházej se bez cíle.
   Nepotřebuješ mít trasu ani plán. Jen se nech vést – cestou, vůní, intuicí. Když nevíš, kam jít, jdi tam, kde tě to „táhne“.
3. Sedni si na lavičku, kámen, pařez.
   Někdy není zapotřebí jít dál. Zůstaň chvíli sedět a vnímej zvuky – šustění listí, zpěv ptáků, vítr. Ticho je léčivé, když ho necháš promluvit.
4. Naslouchej krokům.
   To, jak listí šustí pod nohama, je hudba okamžiku. Zkus jít pomalu a soustřeď se jen na zvuk svých kroků – je to jednoduché cvičení přítomnosti.
5. Sbírej drobnosti.
   Kaštany, žaludy, kamínky – ne jako suvenýry, ale jako připomínky zastavení. Každý může být symbolem okamžiku, který sis dovolila prožít.
6. Zapiš si, co chceš „pustit“.
   Vezmi si papír a napiš vše, co tě tíží nebo vyčerpává. Pak si představ, že to pouštíš – stejně jako stromy pouštějí listy.
7. Dýchej podzimem.
   Vnímej chladný vzduch, mlhu, vůni vlhké země. Každý nádech je připomínkou, že jsi součástí přírody – a že i v tobě probíhají přirozené proměny.
8. Vydej se k vodě.
   Rybník, řeka nebo tichá nádrž – voda zrcadlí nebe i naše myšlenky. Sedni si na břeh a pozoruj, co se v tobě i v hladině uklidňuje.
9. Začni rituál pomalých večerů.
   Když se dřív stmívá, nezapínej hned televizi. Rozsviť svíčku, udělej si čaj, napiš pár řádků o svém dni. Ticho večerů může být tvým spojencem.
10. Buď venku i v dešti.
    Mlha, mrholení, chlad – i to má svou krásu. Někdy nejvíc klidu přichází právě tehdy, když nejsme v dokonalých podmínkách.

Podzim není jen koncem léta. Je to čas, kdy se můžeme ztišit a znovu naladit na svůj vlastní rytmus. Příroda zpomaluje, a my s ní můžeme také. Nemusíme nikam spěchat, nic dohánět. Stačí jen vyjít ven, dýchat, pozorovat a dovolit si být přítomní.

Zkuste si v těchto dnech najít chvíli jen pro sebe – krátkou procházku, šálek čaje u okna nebo chvilku ticha bez telefonu. Možná zjistíte, že klid, který hledáte, už dávno máte – jen jste ho v tom letním ruchu přeslechli.